Čaj, nebo kávu?
Když přijdete do cukrárny, restaurace nebo jakéhokoliv jiného podniku s nápojovým lístkem, většinou se, kromě jiného, budete moci rozhodnout mezi čajem a kávou. Rozdíl je ale taky v tom, z čeho máte na výběr. Co se týče kávy, najdete určitě spoustu druhů jako espresso, laté, cappuccino, a všechny ty ostatní, které si nikdy nepamatuji. Ale kolik najdete čajů? Možná budete mít na výběr mezi ovocným a zeleným, případně černým, ale možná taky ne. Většina z nás se nad tím nejspíš ani nepozastaví, prostě to tak je, bereme to jako fakt. Není to ale tak dlouho, co to bylo jinak, koneckonců, čaj o páté je stále známý pojem.Když jsem byla malá, byla jsem zvyklá pít čaj neslazený, neovocný, a protože se to tak dělalo u nás doma, připadalo mi to normální. Díky tomu se pro mě stala zvláštní událostí návštěva prababičky, která nám vždy vařila čaj šípkový, pokaždé do těch stejných hrníčků. Seděli jsme u stolu vedle okna, pozorovali sbírku kaktusů, která byla na parapetu, a dávali si do čaje jednu lžičku cukru za druhou. Občas to byl možná spíš cukr s čajem, ale to v tu chvíli nehrálo roli, stalo se to skoro takovou hrou. Ne, že bychom si doma sladit čaj nemohli, jen se to prostě nedělalo. Fakt, že si většina ostatních své čaje sladí, pokud se vůbec odváží je pít, byl pro mě tedy překvapující. Já jsem si zatím dále v obchodech užívala vybírání různých zajímavých chuťových kombinací, jako zelený s brusinkami nebo s jasmínem.
Před pár lety jsem ale objevila říši čajů jako takovou. Za tím šedivým a nezajímavým rozdělením na zelené, černé, a ovocné se totiž skrývá něco mnohem zábavnějšího a rozmanitějšího. Nejen, že existují i čaje bílé, červené, nebo modré, ono jich dokonce od každého druhu existuje několik! Je to jako úplně nový svět. Nikdo nám ho ale neukázal, i přes to, že tu vedle nás existuje už stovky let. Kdo za to tedy může?
Klaus Johann Jacobs, Emilio Lavazza a Alfred H. Peet, tedy alespoň podle mě. První dvě jména všichni znáte, jejich příjmení je prozrazují, o Alfredu H. Peetovi jste možná neslyšeli, ale o kavárnách Starbucks už určitě jo a to je to důležité. Díky těmto lidem a jejich reklamním kampaním se totiž stala za poměrně krátkou dobu velmi populární káva. Chození s kelímkem Starbuck dnes někteří považují za součást svojí image. A vaření čajů postupně zanikalo. Možná je to náročností přípravy, koneckonců, spoustu lidí už má dnes doma kávovar a stačí zmáčknout pár tlačítek, aby si svůj nápoj vychutnali, ale těžko říct, jestli by 'čajovary' měli na současnou situaci nějaký vliv.
Mně osobně sice káva moc nechutná, vždycky do ní musím přidat spoustu mléka a aspoň tři kostky cukru, ale beru to jako událost, příležitost k posezení a jednu z mála částí dne, kterou můžu strávit s maminkou a nevaříme při tom oběd. Většinou nechybí ani nějaký zákusek, máslový croissant nebo i kousek čokolády, podle chuti. Ale ať při tom jíme nebo pijeme cokoliv, je to ta moje chvíle s maminkou, a tak jsem si i já s kávou spojila něco příjemného. Možná si k ní tedy časem najdu cestu, ale chuťově zatím stále vyhrává čaj, i když mi trvalo skoro rok, než jsem se ho naučila pít v té kvalitnější, sypané podobě. Avšak čas ukáže.
0 komentářů: