Spavost, nebo nespavost?
Když jsem byla malá, vždycky jsme se s bráškou snažili vydržet vzhůru do půlnoci, protože nám to v tu dobu připadalo strašně úžasný. Většinou to ale vypadalo tak, že já jsem se snažila, a i když mě v tom bráška podporoval, vzápětí usnul. Párkrát se mi to povedlo, pak trochu častěji, a nakonec přišla chvíle, kdy jsem si říkala, že to vlastně nechci, že bych radši spala. Bylo mi tenkrát asi sedm a rozhodně to nebylo naposled, co mě to napadlo. Nevím, jestli se to někdy zlepšilo, moc si ty roky nepamatuji, ale kam má paměť sahá, usínání je můj nepřítel. Je úplně jedno, jestli jdu spát v 8 nebo v 11, usínám nejdříve v 1 ráno. A pak se mi samozřejmě nechce vstávat...
Všechna ta únava se totiž časem nahromadí, a tak není divu, že občas přijde situace opačná, jakýsi týden spánku. V praxi to většinou znamená, že se probudím, hodně na poslední chvíli vstanu, nějak přežiju den ve škole a po návratu domů okamžitě usínám, ať se kolem mě děje cokoliv. Probudím se na večeři, najím se, umyju a zase se vrátím do postele, kde zůstávám až do dalšího ospalého rána. Obě fáze se střídají poměrně nahodile, a tak jeden den umírám únavou už před večeří, a noc na to nevím, co dělat, když nemůžu spát, a tak na něco koukám, čtu si, nebo třeba píšu článek. Koneckonců, jindy na to ani není moc čas.
Bylo by určitě naivní si myslet, že jsem jediná svého druhu, výjimeční jsou spíš ti, co takové blbosti řešit nemusí, ale to je právě ten důvod, proč jsem se nakonec rozhodla o tom psát. Vyzývám Vás tímto totiž k diskuzi na téma "Co dělat, když ne spát". Máte nějaké rady, tipy, triky? Určitě se podělte, moc se těším na Vaše odpovědi!
S láskou, TulipPánka
0 komentářů: