Tajnosti mého diáře
 |
| Sloni, barevní a neodolatelní |
Miluju slony. Ještě pořád si úplně živě pamatuji, jak jsem jednou v noci, když mi byly asi čtyři roky, říkala bráškovi, že bych jednoho hrozně moc chtěla. Bydleli jsme tenkrát ještě v paneláku, a tak mi hned zkazil radost tím, že mi prozradil, že by propadl o patro níž, protože je moc velkej a těžkej. Tak jsem chtěla aspoň slůně.
Je tedy asi pochopitelné, že diář se sloním motivem, ještě k tomu takhle hezkým, jsem si nemohla nekoupit. I přes to, že jsem původně měla trochu jiné požadavky (každý den na vlastní stránce, formát A5), se nakonec ukázal být správnou volbou. Co se v něm tedy skrývá?
 |
| Nejpoužívanější část, aneb co dělá můj diář diářem |
Hned na deskách se objevují ty nejdůležitější věci. Email, na kterém se nachází prezentace k ZSV, a příslušné heslo, email na některé učitele, protože ten školní nikdo nepoužívá, a pár odkazů, které by se mohly někdy hodit. Pod tím můžete vidět jeden z výtvorů nudy na konci školního roku, kvádr s různě barevnými stěnami, které se překrýváním zdají být jiné, než skutečně jsou. A ještě o trochu níž? Nejúžasnější věc, co mě kdy potkala. Barevné, poloprůhledné lepíky, každý značící určitý typ události. Však ještě uvidíte.
A abych nezapomněla, vpravo se nachází můj důležitý průvodce, rozvrh s popisem tříd, ve kterých se dané hodiny nacházíme, a pod ním přítelův rozvrh, abychom se mohli potkat o přestávkách, či spolu trávit volnou hodinu.
 |
| Lístek na metro a vstupenka do kina na Hunger Games, hlavně, že je co lepit |
 |
| Víkend v Brně, vzpomínky na úžasný Jumppark a nezapomenutelnou Elffiho přednášku na AnimeFestu |
Než se dostaneme k dnešnímu datu (nebo spíše minulému týdnu, ach, ta prokrastinace), ještě Vám nejdřív ukážu, proč si každý svůj diář schovávám. Nikdy jsem nebyla schopná psát si deník, i přes to, že jsem to několikrát zkoušela, a tak se diář stal mou spásou. Je pro mě totiž hrozně přirozené psát si k důležitým dnům, co se vlastně stalo, o to víc, když si tam můžu něco nalepit. Vstupenky, papírky s informacemi, cokoliv, co s tím souvisí. Když mě pak popadne nostalgická nálada, není nic lepšího než otáčet všechny ty popsané a polepené stránky plné vzpomínek.
 |
| Lepíkový systém |
Zvláštní události hodné zaznamenání ale nejsou každodenní záležitostí, tou jsou spíše, bohužel, úkoly a písemky. Písemky jsou zelené, úkoly modré, události růžové a oranžová hlásí, že mám někam jít. Také se objevuje žlutá, ta znamená, že je potřeba něco přinést, nové učebnice, pravítka, tělocvik. Každou barvu samozřejmě doprovází příslušný lepík, a protože přesahují přes okraj, je i bez otevření vidět, co mě čeká. Sláva mému diáři, bez něj bych nebyla takový správný nerd.
Hezký napsaný článek:) máš moc hezký diář
OdpovědětVymazatDěkuji!:) snad se budou líbit i ostatní ^^
Vymazat