Momenty tohoto týdne
Jak už jsem psala v jednom z prvních článků, ráda bych si tímto psaním, kromě jiného, zaznamenala některé vzpomínky, při jejichž čtení se za pár let budu tak hloupě culit. Využiji tedy tento příspěvek k zapsání pár momentů z tohoto týdne, na něž budu jistě s úsměvem vzpomínat.pondělí, hodina IVT...
Učíme se pracovat s GIMPem, a jedním z posledních úkolů bylo ze tří fotek udělat jednu, měli jsme k dispozici nějakou krajinku, vzrostlý košatý strom a hrad, jehož název si už nepamatuji, ale byl z blízkého okolí. Snažila jsem se o to už druhou hodinu a pořád jsem nebyla spokojená, vypadalo to hrozně, ale už jsem opravdu nevěděla, jak dál. Paní učitelka se začala dožadovat odevzdání, a když jsem protestovala, že to ještě není hotový, řekla, že je to mnohem lepší než práce ostatních, a kdyby mohla, pozměnila by kvůli tomu jejich hodnocení. Myslím, že mě tím povýšila na novou úroveň šprta.
úterní ráno, u skříněk...
V úterý má bráška od sedmi, což znamená, že ho taťka veze do školy autem, aby nemusel vstávat tak moc brzo kvůli autobusům. Já sice od sedmi nemám, jenže kdybych měla jet autobusem na osmou, vstávala bych stejně, a tak se vždycky svezu s nima. Znamená to pro mě ale hodinu volna strávenou někde v prostorách školy, kde vlastně nikdo není, a ani se tam moc nesvítí, protože proč, že. Většinou tedy skončím někde u skříněk na lavičce a snažím se naučit, co jsem nestihla večer, nebo si povídám s Bláhou, který to má s dojížděním podobně. Tohle úterý se mi ale fakt nechtělo vstávat. Byla jsem hrozně unavená, i když jsem šla spát docela rozumně, a tak jsem se po příchodu do školy zabalila do plédu (máme totiž ve škole docela zimu, tak se hodí mít ho pořád ve skříňce) a šla najít Bláhu. Nebylo to moc těžký, byl jen o uličku vedle, seděl na lavičce a hrál hearthstone. Nejdřív jsem si vedle něho sedla, ale za chvíli jsem vypadala jako malý dítě, který usnulo cestou v autě, a tak vlastně spíš leží než sedí, a nebýt ve škole, asi bych vážně spala. Každopádně myslím, že si toho ani nevšiml, koukal pořád do notebooku, a já jsem prostě jen trochu míň odpovídala.
úterý, cesta na kopec...
Hned za školou máme takový menší kopeček, prý sopečného původu, a takhle na podzim se na něm krásně zabarvují stromy. Nahoru se dá stihnout vyjít během volné hodiny, a tak jsme se párkrát se spolužákem domluvili a tuhle malou výpravu podnikli. Naposledy se to ale událo někdy na jaře, a tak, když jsme zahlídli, jak se pomalu ale jistě některé kousky kopce začaly červenat, jsme se rozhodli tuto procházku znovu uskutečnit. Byla to radost takhle se procházet mezi všemi těmi stromy, příjemně si popovídat a nadýchat se čerstvého vzduchu. A navíc jsem si tím splnila další položku ze svého říjnového to do listu!
středa, den matematiky...
Ve středu ráno chodím obvykle nultou hodinu na kroužek chemie a odpolední dvě hodiny na seminář matematiky, protože ho vede nejlepší matikářka na škole a dovolila mi se přidat, i když oficiálně mě to čeká až za rok. Jenže náš třídní, který má zároveň za úkol nás matiku naučit, to absolutně nezvládá. Vlastně mám pocit, že to ani sám moc neumí. Většina spolužáků to tudíž řeší tak, že se domlouvá s naší bývalou třídní, která je pro nás všechny asi nejlepší učitelkou vůbec. Pro mě taky, a tak si to nikdy nechci nechat ujít. A zrovna tenhle týden se to událo přesně v tu dobu, kdy chodím na chemii. Jenže co si vybrat? Matiku, samozřejmě, ale naše chemikářka je taková dost náladová, a vlastně by se dalo říct, že jsem se bála tam nejít. Asi se ale dobře vyspala, a tak neměla nic proti, když jsem jí nastínila situaci. Zároveň máme podle rozvrhu dvě hodiny matiky (při kterých ale většinou jen počítám lomené výrazy), a tak jsem měla přímo matematický den!
pátek, hodina pole dance...
Pátek je jediný den, kdy končím v půl druhé. Díky tomu je to taky jediný den, kdy mám čas chodit na nějaké kroužky, v mém případě výtvarku a pole dance. Jenže tentokrát jsem si zapomněla vzít věci, a tak jsem, ještě upatlaná od barev, přišla za naší lektorkou Bárou a zeptala se, jestli nemá něco na půjčení, co bych si na sebe mohla vzít. Měla, samozřejmě, ale musím říct, že jsem chvíli uvažovala, jestli si to na sebe opravdu vezmu. Vlastně to byly asi nejmenší kraťasy, jaké jsem kdy viděla. Uklidnil mě ale fakt, že jsem nebyla jediná, kdo na sobě něco takového měl, a cvičilo se v nich tak dobře, že si podobné snad nakonec i sama koupím...
  |
| Pro představu, je to asi takhle krátké... |
A jaký byl váš týden? :)
A já nejdřív myslela, že to jsou kalhotky :D Jinak GIMP nechápu a nikdy nepochopím, zlatej Photoshop :)
OdpovědětVymazatSimply Janet
Vidím to stejně, taky jsem se většinu času vztekala, proč to nefunguje jako ve photoshopu..:D
Vymazat